Jdeme do finále…

Praha 20. novembra 2024 (HSP/Vidlákovy kydy/Foto:TASR/AP-Lachen Pyshe Telegram via AP)

Tak nám Putin podepsal dekret o úpravě ruské jaderné doktríny. Ausgerechnet ta úprava zahrnuje přesně to, o čem se včera a dnes mluví – povolení úderů raketami ATACAMS do hloubi ruského území. Rusko si nově vyhrazuje právo zaútočit jadernými zbraněmi i v případě velkého konvenčního útoku a také proti nejaderné zemi, která je podporovaná jadernou mocností. Mají tam toho ještě víc, jako třeba, kdyby někdo zaútočil na Bělorusko, ale všechny ruské agentury zdůrazňovaly především ten útok raketami dlouhého doletu do hloubi Ruska

Němci potvrdili, že je Američani informovali, že útoky Ukrajincům povolili. Končící unijní „ministr zahraničí“ Joseph Borell to potvrdil rovněž. Francie to nepotvrdila, Británie to nepotvrdila, v USA se zdatně mlží. Agentura Bloomberg uvedla, že jeden takový útok už Ukrajinci provedli a odpoledne to potvrdili i Rusové.

V dnešním světě se už jenom mlží a lže. Spolehlivý zdroj neexistuje, ověřování z více zdrojů je rovněž na nic. V takovém světě se dá jedině spekulovat. A především neexistuje žádný důvod si platit Českou televizi sedmi miliardami ročně, protože stejně jen informuje o lžích všech těch, kteří si hrají na morální etalony. Jestliže Souček říká, že zredukuje šest kanálů České televize na tři, tak rovnou navrhuju, aby to zredukoval na jeden – písničky pro pamětníky ve smyčce, aby si přišli na své alespoň osamělí senioři. Zpravodajství a publicistiku zavřít úplně.

Ať tak či tak, zdá se, že jdeme do posledního dějství. Jestli přežijeme tuhle eskalaci, tak už přežijeme všechno. A jak vidno, nezáleží to na nikom na Západě. Záleží jen na Putinově zdrženlivosti. A také se zdá, že ani on není rozhodnutý a podepisuje si dekrety, aby mohl reagovat jakkoliv. Klidně i apokalypsou.

Samozřejmě, Rusko má ještě hodně možností. Může udělat jaderný test (na jejich střelnici je prý pro pokusný výbuch všechno nachystané), mohou předat svoje rakety vousáčům v sandálech, mohou pomoci Íránu, aby „urychleně vyvinul“ vlastní atomovku, mohou provést konvenční útok na nějaké shromaždiště západních sil třeba v Polsku, mohou zaútočit na Kyjev stejným bombardováním jaké používají Izraelci v Gaze, mohou sestřelit nějaké západní vojenské letadlo…

U nás se to teď pěkně veřejně rozdělí na ty, kteří se na jadernou výměnu těší a na ty, kteří mají rozum.

Měli bychom si pamatovat, kdo to jak měl. Protože pokud to dobře dopadne a nevypaříme se všichni v jaderné válce, budeme řešit konec liberalismu. Oni dobře vědí, že končí a protože jsou všichni LGBTNSDAP, jsou přeoperovaní, bezpohlavní, neplodní, bezdětní a neschopní normálních vztahů, tak nás do své zkázy klidně vezmou sebou. Pro ně totiž tak jako tak žádná budoucnost není, proč by ji tedy měli dopřát nám?

Ale pokud je ve světě ještě trocha zdravého rozumu a neskončí to jadernou výměnou, půjde liberalismus na smetiště dějin. Trumpovské Spojené státy tomu budou razit cestu. Měli bychom si pamatovat, kdo nás zavedl do politické, hospodářské a málem i jaderné katastrofy. Měli bychom si pamatovat, kdo poháněl kola války a ještě předražoval vrtulník Čestmír. Měli bychom si pamatovat, kdo měl jako prioritu vlády pomoc Ukrajině, ale především tu válečnou pomoc, která celý konflikt dohnala na hranu jaderné války.

Měli bychom si pamatovat, kdo nechtěl plnit Minské dohody a kdo je označil jen za prostředek, aby se Ukrajina vyzbrojila. Měli bychom ukázat na všechny, kteří schválili posílání zbraní na Ukrajinu… Černochová nebyla první. Jen se tím první začala chlubit. Měli bychom z toho vyvodit důsledky.

Stejně tak bychom měli vyvodit důsledky pro naše politické lokaje, kteří nám zařídili nejdražší energie i potraviny a připravili nás o třicet procent úspor.

Jdeme do finále a pokud Pánbůh dá a všichni to přežijeme, musíme se postarat, aby se něco podobného už nikdy nemohlo opakovat. Především Fiala se už nesmí nikdy znovu opakovat. Žádná zvířecí smečka nedopustí, aby jí vládnul idiot. My jsme to dopustili. Stejně tak nesmíme dopustit, aby se do vrcholných funkcí dostávalo něco tak průměrného, hloupého a omezeného, jako Nerudová, Pekarová, Langšádlová či Černochová. Nesmíme dopustit, aby ministerstvo vnitra dostal Ropušan na prameni, co se kamarádí s Redlem. A už vůbec nesmíme dopustit, aby naši budoucnost určovala malá řvoucí skupinka Fialajugend, která má k dispozici miliardový mediální tlampač, který jim platíme my všichni.

V ulicích zní stejná hesla jako v roce 89… jen tenkrát nám tu ještě všechno patřilo. Tenkrát jsme ještě věřili Západu, že jsou to naši přátelé a chtějí pro nás to nejlepší. Stejnou chybu už neuděláme. Dneska dobře víme, že chtějí především levně koupit a draze prodat a udělají to tak všichni. Bez výjimky.

Jestli tohle finále neskončí apokalypsou, tak by to mělo skončit restartem. Vrátíme se do roku 89, poučenější o pětatřicet let pravdy a lásky a znovu budeme mít holé ruce. Tentokrát proto, že nám tu kromě osobního vlastnictví už nepatří nic. Jestli unikneme jaderné válce, tak to bude šance, jakou si, díky všem Fialům a Černochovým, vlastně ani nezasloužíme. Bude to důvod si vyhrnout rukávy a začít znovu. Bez zázračných zkratek… Vezmeme si od Němců to, co oni už ztratili. Pracovitost a píli. Přidáme si k tomu naši schopnost improvizace a zlaté ručičky. A dáme si to tu zase dohromady.

Nikdy nebudeme velicí tím, že létáme do vesmíru. Stejně tak nikdy nebudeme slavní tím, že vybudujeme impérium nad kterým slunce nezapadá. Stejně tak si nikdy nevydobydeme prestiž jako vojenská mocnost. Ale můžeme být slavní jako země, kde se na každéhp dostane nemocniční postel, kde mají všichni opravené zuby, kde i to nejchudší dítě může vystudovat a kde mají všichni čas chodit na ryby nebo na pivo. Nikdo nevymyslel lepší recept na šťastný život než volně přístupné lesy, lidovou myslivost, dobrovolné hasiče a spilku.

To jsme přece v roce 89 chtěli, ne? Chtěli jsme, aby ve vládě nebyli idioti, aby nám v televizi neříkali, co si máme myslet, chtěli jsme svobodu cestovat. Štvala nás omezenost režimu jehož ideály vyčpěly. Chtěli jsme být přátelé se všemi a očekávali jsme rovné zacházení. Nechtěli jsme odevzdat průmysl do zahraničních rukou. Nechtěli jsme odevzdat bankovnictví, nechtěli jsme být popelnicí Evropy pro žrádlo těsně před vypršením trvanlivosti. Jako jsme se nechtěli hrbit před Moskvou, nechtěli jsme se hrbit ani před Berlínem či Bruselí. Teď máme přesně to, co nás tehdy štvalo.

Pokud ta válka na Ukrajině neskončí armagedonem, je to víc, než si zasloužíme. Bude to šance na restart, kdy Němci budou v háji, protože jejich energetika je postavená na slunci a větru, Francouzi budou v háji, protože jejich import je větší než export, Itálie je v háji už teď, Rusko bude mít co dělat, aby zkonsolidovalo, co obsadilo. Čína i Spojené státy budou daleko a budou se štengrovat mezi sebou.

Budeme mít šanci si vzít zemi zpátky a alespoň na čas nám do toho nikdo nebude mluvit. Měli bychom toho plně využít.

_______________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.cz