Hospodářský růst jde do kopru

Praha 5. marca 2024 (HSP/Sichtarova/Foto:Facebook/Škoda)

Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů, které by mělo na silnice vyjet v první polovině příštího roku

Cožpak o to, dobré pro Škodovku celkem jistě je, že rozšiřuje výrobu. Ale čtěme mezi řádky. Proč Škoda Auto nevyrábí v České republice, proč vyrábí v Indii? Budou z toho mít čeští občané nějaký přínos? Sotva. Škoda Auto již není českým podnikem, pokud jde o kapitál. Takže i když na území Indie formálně vyrábí podnik se sídlem na našem území, fakticky zisky poplynou do Německa. Ačkoliv zpráva měla vyznít jako „dobrá zpráva pro českou“, je pro nás v podstatě zcela irelevantní. A je to jen jedna z řady mnohých podobných zpráv, které všechny mají podobný obsah: Průmysl uniká z české ekonomiky do Asie, protože pokud by dále zůstal na našem území, stal by se nekonkurenceschopným.

To ostatně potvrzuje i otevřený dopis části průmyslníků sdružených v neformálním seskupení označovaném „Nezávislé konsorcium Hlava 22“ odkazující se v tuto chvíli na 225 českých firem. Jedná se vesměs o větší energeticky náročné firmy, na které doléhají drahé energie. Svůj otevřený dopis adresovaly řadě českých politiků a na ekonomická ministerstva. Společnosti upozorňují, že: „…celkové fakturované ceny elektrické energie včetně všech regulovaných poplatků se v lednu pohybovaly od 161 Eur/MWh do 280 Eur/MWh bez DPH, ať byly firmy na spotu, anebo měly energie zafixovány“. Jde o firmy připojené na hladinu vysokého napětí 22 kV, tzn. nejde o nejvyšší regulovanou hladinu napětí.

Firmy upozorňují – a já s nimi – že v důsledku těchto extrémně vysokých cen energií se český průmysl postupně stává nekonkurenceschopným. Pro srovnání, aby bylo jasné, o čem mluvíme: Například v Turecku a v Číně se ceny elektrické energie pohybují okolo 80 Eur/MWh pro průmyslové firmy, v USA ve srovnatelných odvětvích je to kolem 40 USD/MWh. Ačkoliv v ČR patří situace k nejvíce dramatickým v rámci EU, nesmyslně drahé jsou energie i v dalších zemích Evropské unie, a jednoznačně je to v důsledku evropské zelené politiky.

Odchod velkých firem z české ekonomiky, ale vlastně i z dalších evropských zemí, bude tedy pokračovat. Již to je statisticky měřitelné na poklesu exportu evropských zemích. A pokles takzvaného čistého exportu (tedy rozdíl export mínus import) se zase již projevuje na nižších údajích o HDP. Německý i český růst HDP v posledních kvartálech zklamávají, u nás už ani nejde o růst, ale o pokles. A jak na tomto místě opakovaně tvrdím: Tento vývoj již rozhodně nelze považovat za cyklickou recesi, ale jedná se o zásadní strukturální změny v celé evropské ekonomice.

Situaci pak dokreslují titulky z médií typu: „Toyota letos rozhodne o budoucnosti kolínského závodu. Výroba elektromobilů je otázkou přežití.“ Slova o „přežití“ se objevují v souvislosti s evropskými automobilkami stále častěji. Už se nemluví o míře zisku, už se mluví o přežití. A to je jen průmysl. Moc dobré zprávy nepřicházejí ani z finančnictví, ale tam to není nic překvapivého; naopak jde o věc, kterou bylo možné předpokládat. Následkem vysoké inflace a vysokých úrokových sazeb totiž přibývá v celém západním světě včetně Česka lidí, kteří nejsou schopni splácet své úvěry. Jen během loňska totiž přibylo u domácích finančních domů bezmála 1,3 miliardy korun špatně splácených spotřebitelských půjček. To znamená zhruba jedenáctiprocentní nárůst oproti roku 2022.

Závěr je jasný. Hospodářský růst se ani letos nenastartuje.

Markéta Šichtařová

Článok pôvodne vyšiel na portáli Sichtarova.blog.