Já si pamatuji hlavně ministryni Langšádlovou, která s tímto pojmem suverénně mávala, aniž by ho uměla médiím vysvětlit. A protože to bylo hlavní téma jejího zviditelnění, poměrně brzy musela svou funkci opustit. Ona i další se při přesvědčování o potřebnosti „Stratcomu“ (jak mezitím zdomácněla světácká zkratka) odkazovali na úspěšný vzor ve Velké Británii. Tak jsem po něm trochu zapátral.

Stratcom?

Když si zadáte do vyhledávače „Stratcom UK“, primárně se vám nabídne sousloví „Strategic Command“, což je něco dost jiného. „Strategické velitelství Spojeného království (StratCom), dříve známé jako Velitelství společných sil, řídí přidělené kapacity tří ozbrojených složek – armády, námořnictva a letectva”. To ale Foltýnův odbor snad nedělá. Alespoň doufám.

Stratcom ve smyslu strategické komunikace odkazuje spíše na americké zdroje. Ve vládním kontextu USA je strategická komunikace definována jako „cílené úsilí vlády Spojených států o pochopení a zapojení klíčového publika s cílem vytvořit, posílit nebo zachovat příznivé podmínky pro prosazování zájmů, politik a cílů vlády USA prostřednictvím koordinovaných programů, plánů, témat, sdělení a produktů synchronizovaných s činností všech nástrojů státní moci“.

Kořeny českého Stratkomu (pro odlišení to budu psát raději s K) možná vyrůstají z požadavku NATO, jehož politika definuje strategickou komunikaci jako „koordinované a vhodné využívání komunikačních aktivit a schopností NATO – veřejné diplomacie, vojenských veřejných záležitostí, informačních operací a případně psychologických operací – na podporu aliančních politik, operací a aktivit a za účelem prosazování cílů NATO“.

Na britskou historii strategické komunikace odkazuje web Demagog, který uvádí, že „ve Velké Británii existuje speciální orgán veřejné správy Government Communication Service s více než 7 000 zaměstnanci, kteří pomáhají s komunikací veřejné správě“. Do jeho činnosti spadá i strategická komunikace, ale nikde jsem nenarazil na záměr rozdělovat společnost a kopat příkopy kolem těch, kteří mají jiný názor na zahraniční politiku. Žádné “svině”, “zombíci” nebo důstojníci fotící se v tričku s fakáčem. Jazyk GCS je neutrální, úřední, diplomatický – jak bychom ostatně u vládní komunikace očekávali.

77. brigáda

Dále je tam zajímavá zmínka o 77. brigádě britské armády. Ta „vznikla v roce 2015, aby čelila novým výzvám v éře informací. Během pandemie covidu posílila  tzv. Rapid Response Unit, což je tým vytvořený vládou v roce 2018, který se stará o monitorování dezinformací. Tato spolupráce však již skončila.“

A podle webu ukdj, který se zaměřuje na obranu a bezpečnost, skončila neslavně. 77. brigáda se podílela na potírání dezinformací na internetu týkajících se koronaviru. „77. brigáda dříve podporovala jednotku rychlého nasazení úřadu vlády při monitorování a odhalování dezinformací. Zjištěné případy byly předávány úřadu vlády k přijetí opatření. Brigáda se již na těchto úkolech nepodílí a v současné době nepodporuje v Úřadu vlády žádné projekty zahrnující interakci s britskými občany, kteří by mohli zveřejňovat dezinformace, a žádné kapacity nejsou zaměřeny na obyvatele Spojeného království. 77. brigáda neprovádí a nikdy neprováděla žádné akce proti britským občanům.“ Z těchto formulací si lze snadno domyslet, z čeho ji asi občané a média obviňovali.

Co tedy dělá 77. brigáda? Specializuje se na „nesmrtící formy psychologické války“, přičemž využívá sociální sítě “k boji pomocí informací v reakci na vnější faktory jako jsou ruské dezinformace. Jejich cílem je obvykle ruská propaganda, která je aktivní zejména kolem jednotek NATO rozmístěných v Pobaltí a tvrdí, že tamní vojáci jsou zločinci a násilníci. V poslední době jsou jejich cílem dezinformace na téma Covidu.” Aha, takže brigáda včas dementovala fake news o tom, že imunita získaná očkováním je vyšší než ta přirozená nebo že mRNA vakcína prošla standardními testy a je bezpečné ji podávat dětem a mladistvým? Od letoška prý spolupracuje mj. s Národním centrem kybernetické bezpečnosti “při potírání informačních aktivit protivníka”.

Zaujalo mě, že zatímco u nás plk. Foltýn a jeho podporovatelé neustále v médiích straší před hybridními hrozbami a podporují legislativní kroky, které mají omezít svobodu projevu, naši britští partneři si nejsou vědomi, že by se v poslední době 77. brigáda nějak mediálně angažovala v tématech, které jsou v Británii předmětem cenzury.

Na jakou britskou praxi má český Stratkom odkazovat?

Na strategické velitelství ozbrojených sil? Tím Foltýnův odbor zcela určitě není. Na vládní komunikační služby? S tím je ale způsob komunikace plk. Foltýna v přímém rozporu. A nebo na podobnost se 77. brigádou a Rapid Response Unit, která měla bojovat s dezinformacemi v oblasti covidu a vzhledem k podezření z cenzury a sledování občanů raději skončila?

Podle mého názoru je snahou, aby pojem strategická komunikace postupně nahradil již značně nepopulární “boj s dezinformacemi”, který si lidé oprávněně spojují s cenzurou. I v unijním nařízení DSA slovo dezinformace už nenajdete, protože bylo nahrazeno rafinovanými pojmy jako “systémové riziko” nebo “narušení občanského diskursu”.

Uvidíme, zda se v příštím roce podaří objasnit, v čem se český Stratkom s utajenými jmény svých pracovníků řídí vzorem britské komunikace veřejné správy. Zatím to vypadá, že premiér Fiala nemá odvahu vzepřít se ministru Rakušanovi ani hradu a nechá Stratkom dál snižovat preference SPOLU až do hořkého konce své vlády.

Vlastimil Veselý

Článok pôvodne vyšiel na portáli Společnost pro obranu svobody projevu (Sosp.cz).