V posledních letech je tomu tak, že kdekoliv na světě začíná válka, jsou u toho Američané. Kdekoliv proběhne puč a nějaká země, kde se předtím dalo žít, upadne do chaosu a násilí, jsou u toho Američané. Kde jsou místní kultura a životní styl zničeny, tam jsou u toho Američané. Nedivte, že vás celý svět nesnáší

Sám patřím k té menšině, která dokáže na Americe vidět i její světlou stránku. Uvědomuji si, že Amerika – to nejsou jen newyorští bankéři, korporátní manažeři, zkorumpovaní senilní politici, radikálové z univerzit a další odporná stvoření.

V určitém smyslu tomu bývalo tak, že Amerika představovala to nejlepší ze západní civilizace – ideál osobní svobody, pokroku a dynamiky. A také šanci pro každého. Ne šanci být prezidentem, jak se to dnes překrucuje, ale šanci na malý domek na předměstí a slušný život. Šanci na to, co bylo pro desítky miliony Evropanů nedosažitelné.

A také ideál občanského náboženství, který – opět poprvé v dějinách – umožňuje přátelské soužití lidí různých vyznání. Nejen toleranci, ale přátelské soužití a úzkou spolupráci.

A sebevědomí nižších tříd. Svět, kde se dělník může ucházet o dceru majitele fabriky. Kde jsou redneckové hrdí na své buranství a kde si z panstva nic nedělají.

Žádný z těch ideálů nebyl ve skutečném životě naplněn dokonale. Ale Amerika k němu měla blíže než kterákoliv jiná země, a už to, že byl takový ideál formulován, ukazuje na určitý společenský posun. A na prostředí dýchající svobodou a optimismem.

V roce 2022 vidíme dýchavičné impérium, které zabředá do horších a horších problémů. Američané bezmocně sledují, jak přibývá států, které kašlou na jejich pořádek, a které se vyvíjejí tak rychle, že brzy budou schopny Ameriku koupit. V zoufalství zbývá už jen válečnická mašinérie, ale i na bojištích jdou Američané od porážky k porážce. A co horšího, ztratili se schopnost se z porážek poučit. Debakl v Afghánistánu je snad jediným případem v dějinách, kdy po těžké porážce nedošlo k reformě ozbrojených sil. Mohli bychom se tomu smát. Jenže právě takové okamžiky, kdy se stará impéria hroutí, bývají v dějinách okamžiky nejnebezpečnějšími.

Takže milí američtí přátelé, chcete být znovu velmocí? Chcete se vrátit na výsluní? Chcete znovu nabrat mladistvou energii? Pak musíte být silnými především uvnitř.

Obnovte svůj průmysl a své výrobní kapacity. Vždyť to byl právě váš průmysl, který spolurozhodl o výsledku druhé světové války. Tisíce a tisíce továren. Miliony lidí, kteří byli hrdí na svou práci. Spousta nových nápadů. To je to, co potřebujete obnovit! Vraťte do Ameriky výrobu. Když to podniky odmítnou udělat, tak je zcela netržně přinuťte. Nebo si troufnete jen na vlády podmaněných zemí a ne na vlastní korporace?

Obnovte své školství. Síla země přece není v tom, že má pár špičkových univerzit, ale že dokáže dát skvělé vzdělání desítkám milionů dětí, včetně těch, jejichž rodiče to nemohou zaplatit. A jejichž rodiče možná ani pořádně neví, jaké vzdělání jejich děti potřebují.  Dobré vzdělání znamená v první řadě dobré vzdělání v přírodních vědách. Ano, bude to stát miliardy, ale bude to stát za to. Ano, část peněz bude rozkradena, ale tak je tomu u každého velkého projektu. Jste zemí miliardářů, jste zemí bankéřů, jste zemí korporátních centrál. Jak chcete rabovat Rusko a Čínu, když nedokážete přimět svou vlastní aristokracii, aby platila spravedlivý podíl na prosperitě země?

Vraťte svobodu na univerzity. Svobodná diskuze je základem každého pokroku a základem řešení každého problému. Zastavte praxi, kdy jsou lidé šikanováni a vylučování za to, že nejsou dost politicky korektní. Že je to těžké? Jak chcete vyhrávat války, když nedokážete zkrotit ubožácké aktivisty?

Vraťte životní šance mladým lidem. K čemu vám je, že můžete střílet raketami na polovina světa, když většina mladých Američanů nenávidí svou vlastní zemi. Může v tom hrát roli manipulace a hloupé ideologie, ale především jde o to, že americké hospodářství nenabízí dost šancí. Mladý člověk přece musí vstupovat do života s jistotou, že když bude poctivě pracovat a dodržovat zákony, vydělá si na takový životní standard, aby mohl zajistit svou rodinu. Nevytváří trh takové příležitosti? Změňte podmínky! Nebude je vytvářet ani potom? Tak od čeho si platíte vládu.

Že je to složité, protože mladí lidé jsou zmatení a nemají reálné představy o životě? Že se jejich ambice příliš liší od reálných možností? A kdo jim do tlačí do hlavy? Vladimír Vladimírovič Putin? Si Ťin-pching? Alexandr Lukašenko? Nejsou to náhodou vaše vlastní reklamní agentury a vaši vlastní šarlatáni? Tak kdo by to měl řešit než sami Američané?

Začnete chránit hranice své vlastní země. Je směšné připravovat vesmírné války, když do vaší země může přijít každý pobuda s klackem a dělat si, co mu zlíbí.

Začněte chránit občany vlastní země. Nejen před kriminálními činy typu přepadení nebo zapálení domu, ale také před skupinami, které zpochybňují pohlavní identitu jejich dětí a vštěpují jim vinu za barvu pleti. A které rozkládají všechny oblasti života. Že nevíte, co s nimi? Na co máte v přepočtu na obyvatele nejvíc věznic na světě?

Vyřešte cizince a takzvané menšiny. Buď je vystěhujte nebo jim vnuťte váš životní styl a vaši kulturu. Vytvořte pro ně slušná pracovní místa a dohlédněte, že opravdu pracují. Jasně, že jim budete muset poctivě zaplatit. Ale i tak vám to vyjde levněji, než když budou na předměstích měst vyrůstat další malá Somálska.

Zkrátka, když už máte bombardéry a rakety, víc by vám pomohlo zaútočit na New York a Washington než na Sýrii či Rusko než organizovat převrat ve Venezuele. Ale nejlepší by bylo vykašlat se na to úplně. Nebo se snad bojíte, že Chavez pošle křižníky k vašemu pobřeží? Že Putinova komanda zaútočí na Bílý dům? Nebo se děsíte nájezdu Kim Čong-unových tankových divizí z Mexika? A že si Číňané obsadí nějaký ostrov ve svém sousedství? Tak je nechte, nemůžete řešit všechno.

Když si svou zemi opravíte, budete atraktivním vzorem nejen pro jejich obyvatelstvo, ale i pro jejich generály a vládce.

Držím vám palce, abyste to zvládli. Aby „americká výjimečnost“ byla něčím pozitivním a ne odstrašujícím příkladem.

Petr Hampl

Český sociolog

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petr Hampl.