Mimo kamery se pak mluvilo o zlém ruském obilí, které se do Evropy také dostává a to je podle našeho premiéra i ministra zemědělství ten skutečný problém, protože okupantské obilí už dávno mělo být na sankčním seznamu. Ukrajinské obilí je samozřejmě hodné a evropsky hodnotné, takže problém vyřešíme tím, že nějak přesvědčíme přímořské státy (především Španělsko), aby to zlé ruské obilí přestaly nakupovat.

Źádný intervjuk už samozřejmě nedodal, že na ruské obilí se normálně vztahují evropská cla, takže není o nic levnější než jakákoliv pšenice, která se vypěstuje v EU. Na ukrajinské obilí byla cla zrušena, takže je brutálně levné a díky tomu se dražší evropská pšenice musí buď prodávat pod cenou a nebo prostě leží ve skladech a čeká na zázrak.

V této chvíli obilí spíš leží a čeká na zázrak, protože nikomu se ho pod cenou prodávat moc nechce.

Dílčí vítězství zemědělců je jen vládní držhubné. Basilejská kompaktáta. Je to o něco lepší pokus, jak mezi zemědělce znovu vrazit klín. Součástí tohoto „vítězství“ jsou i sliby, které mají začít platit až příští rok a premiér kolem toho moralizoval, že hnůj patří na pole, že nátlakem nikdo ničeho nedosáhne, bla, bla, bla. Fiala se totiž shlédl v barokních nevolnických představách. Sedlák je jak vrba. Čím víc ji rveš, tím víc roste…

Přitom je to naopak. Za toto dílčí vítězství může ta fůra hnoje před Strakovkou. Nic jiného. Ta otočila náladu, ta spojila zemědělce, tak jim naklonila veřejnost tak moc, že jakákoliv anketa i na zcela libtardích webech vychází ve prospěch zemědělců a ne vlády. Ti dva traktoristé, co hnůj vysypali, ti by měli od Agrární komory dostávat doživotní rentu. Vláda prý dá na přímé platby dvacet miliard. Dejte z toho těm dvěma klukům 0,1 promile z této ceny. Bez problémů jim to bude stačit.

Jediné, co funguje, je nátlak, nátlak a nátlak. Ani v Německu se odbory nedohodnou o výši platů před stávkou. Vždycky až po stávce. Vždycky až tehdy, kdy ukážou jednotu a z ní vyplývající moc a sílu.

V uplynulých týdnech jsme od premiéra slyšeli spoustu siláckých keců. Jako že neustoupí nátlaku, že chtěl dát zemědělcům dvě miliardy, ale teď jim je nedá, že nebude jednat, dokud jsou traktory v ulicích… Ale ani on, ani ministr Výborný, ani Petr Pavel ani jednou neřekli, že zemědělci představují nějakou marginální menšinu, kterou se není třeba zabývat. Oni totiž dobře vědí, že se tím zabývat musejí.

Kdyby všichni zemědělci přišli na Václavák, tak tam bude méně lidí, než při velkých demonstracích. Zemědělců není v této zemi ani sto tisíc. Ale… mají traktory a dělají v oboru, který byl pro každý národ a stát naprostým základem. Když sedláci nezasejí, nakonec budou mít hlad úplně všichni. To věděl už Metternich. A i když dneska většina lidí žije ve městech a fakt do zemědělství nedělají, tak nějak podvědomě cítí, že na základy společnosti se nesahá. Od hořících ulic a rozvratu dělí každou společnost tři teplá jídla.

Zemědělství v této chvíli rozvrací grýndýl a bezcelní dovoz obilovin z Ukrajiny. Tečka. Je úplně jedno, kterou příčinu dáme na první a kterou na druhé místo. Grýndýl zemědělcům zdražuje vstupy, ukrajinské obilí zlevňuje jejich produkt. Obě tyto příčiny jsou pro evropské zemědělství likvidační. Akorát se obě potkaly dohromady a tím byla ke zničení nalezena zkratka, která dokonce má ještě svoji další zkratku a tou je dohoda s Keňou a zeměmi MERCOSUR o dalším bezcelním dovozu zemědělských produktů…

Prouza se na to samozřejmě těší. Víte, co se tím ušetří papírování, když kuře vykrmíte někde v Brazílii za použití GMO krmiv, růstových hormonů a antibiotik, naložíte ho plnoou loď a v Hamburku se rozdělá jedna vanička a celník zkonstatuje, že to vypadá dobře a vůbec to nepůjde na laboratorní testy? Tady vám veterina pořád leze po provozu, odebírají vzorky, dělají stěry, musíte mít záchody pro zaměstnance, bezdotykové vodovodní baterie, prát jim pracovní oblečení, sledovat, jestli doma nechovají slepice (to se nesmí), protože by mohli celý chov nakazit ptačí chřipkou… Co se děje v Brazílii, to se nikdo nedozví.

Stejně tak nikdo neřeší ukrajinskou produkci. Neřeší ani pesticidy, ani GMO, ani drancování tamní půdy. Nikdo Ukrajincům nepředepisuje, že musejí mít neprodukční plochy, nikdo neřeší erozi, nikdo po nich nechce milion papírů, nikdo neřeší, kolik dusíkatých hnojiv sypou na hektar. Navíc… hektar ukrajinské černozemě fakt nestojí půl milionu jako tady u nás.

Zemědělci potřebují rovné podmínky. Naše vláda je postaví na startovní dráhu, dají jim kouli na nohu a pak se jim Prouza posmívá, že jsou pomalí… a když se začnou bouřit, tak to řeší tím, že jim trochu uberou papírování. Sundejte jim tu kouli na noze a nebo dejte všem na nohu stejnou kouli, pak si budeme povídat o tom, kdo je nejlepší.

Proto přijely traktory do Prahy a proto vysypaly hnůj. Za rovné podmínky české produkce s německou produkcí, polskou produkcí a ukrajinskou produkcí. Proti grýndýlu, který z produkčního zemědělství udělá neprodukční a vše budeme dovážet ze světa, který se stává stále nepředvídatelnějším a rizikovějším. Přitom k tomu není důvod. Máme dost půdy i dost znalostí, abychom se uživili sami a byli do značné míry soběstační.

Dílčí vítězství zemědělců zatím není žádné vítězství. Je to jen pokus, nabídnout trošku cukříčku, když bič nezabral. Vláda zkusila uhasit požár benzínem a lekli se toho vzplanutí. Ale samozřejmě stále pro vládu platí, že co EU dělá, to dobře dělá, sláva grýndýlu i Ukrajině. Ještě dostali málo hnoje i málo ucpané dopravy, aby jim došlo, že nejsou žádná šlechta, ale naši zaměstnanci a jejich priority mají být české a nikoliv evropsky hodnotné.

Nemluvě o tom, že jedna fůra hnoje odhalila tolik gestapáckých praktik, tolik totalitních manýr a tolik arogance moci, že je přímo nezbytné v tom pokračovat.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.