Od té doby nám Řehka své choutky několikrát zopakoval. Druláka vyhodili z práce, na mého bratra přišel udavačský dopis, mě si předvolala policie a mohli jsme vidět několik dalších soudních procesů, které nám nade vší pochybnost ukázaly, že vládní mašinérie to s cenzurou a umlčováním nepohodlných názorů myslí smrtelně vážně. Ani nebudu říkat, že výroky premiéra o tom, že jsme ve válce, byly jen metafora a pytel na mrtvoly Vítka Rakušana také nestál vůbec za řeč.

Pěknou tečkou za celým naším případem bylo zvolení bývalého rozvědčíka na Hrad, čímž celé to absurdní drama vyvrcholilo dokonalou pointou.

Dovedete si představit, jak by to u nás vypadalo, kdyby nás Pánbůh neměl rád a nadělil nám řádně tuhou zimu? Kdyby se henten polární vír pootočil tentokrát nad Evropu místo nad USA? Nebo kdyby naši západní bratři nebyli větší pragmatici než my a skutečně přestali kupovat ruskou ropu a plyn, místo aby ji jen přejmenovali? Představte si, co by se stalo, kdyby Němci byli stejně blbí jako Fiala a místo velmi decentního stropu na ruskou ropu, by ji fakt přestali kupovat. Od nejhoršího nás zachránilo přečerpávání ropy na moři, ruská stínová flotila a americké tankery na LNG, které sice nakupují v Rusku, ale díky finanční přirážce se z teroristického plynu staly molekuly svobody. A pak taky ty pomohly dohody velkých kluků, kdy Saúdi přestali dodávat do Číny a začali dodávat ropu do Evropy a Rusové naopak omezili dodávky do Evropy a začali dodávat do Číny…

Od nejhoršího nás zachránilo prachobyčejné pokrytectví elit, takže energie jsou „jen“ na dvojnásobku, potraviny taktéž, podniky zavírají nebo přesouvají výrobu kamsi na druhý konec světa a my se můžeme těšit na pořádnou daň z nemovitosti, poplatky u doktora, emisní povolenky pro domácnosti, které jsou velkou příležitostí a auta jen pro bohaté. Můžeme se těšit na to, že brzy budeme energetickým dovozcem, protože uhelné elektrárny dosluhují, ale nahradí je svítící stromy, jak navrhuje pirát Peksa (Bože, do čehos to duši dal)… vlastně nám to asi může být jedno, protože nějak neregistruju žádnou výhodu být energetickým exportérem, když stejně máme jedny z nejdražších energií v Evropě…

Před časem jsem napsal, že máme ještě jednu příležitost k demonstraci. Pak budou všechny ty zákony na obranu vlasti před svými vlastními obyvateli přijaty a neuděláme už nic. Napsal jsem, že Jindra Rajchl je poslední, kdo v této zemi má dostatek autority a důvěryhodnosti, aby takovou demonstraci udělal.

Proč právě Jindra Rajchl? Protože v posledním půl roce intenzívně pracoval. Jezdil do regionů, setkával se s lidmi a plnil sály. Byl jsem u toho. Nebyl na to sám, kolem něj se sešla celá řada spolupracovníků, kteří nechodili schůzovat, ale lepit letáky. Kteří neseděli kolem stolu a běhali venku, aby ty sály naplnili. Za poslední půlrok vznikla celá podpůrná struktura, která nasbírala zkušenosti, jak se dělají setkání, jak se komunikuje na fejsbůku, jak se dělá reklama a jak se to celé koordinuje. Já říkám Jindra Rajchl, protože on je ta viditelná osoba, ale za ním stojí celá řada dalších lidí, díky kterým to tak je.

Za sobotní demonstrací není jen hemžení a snění o tom, jak národ povstane. Je za tím kupa práce. Koordinátoři, co vypravují autobusy… Je za tím půl milionu letáků, které se vylepovaly, dávaly do schránek či jinak distribuovaly. Je za tím práce ajťáků, jak zvýšit dosah a čtenost. Je za tím organizovaná činnost mnoha lidí, kteří uvěřili, že to má smysl.

Až přijedete na Václavák, tak uvidíte, že na pódiu není žádná reklama strany PRO. Protože tohle není stranická akce. Tohle je akce Česko proti bídě. Nejedete tam dělat Jindrovi preference. Jedete tam kvůli svým dětem a vnoučatům. Mají tam být české vlajky. Tečka. Jen české vlajky. Jdeme tam za naší vlast, protože to je víc, než stranická příslušnost a osobní postoje. Jedeme tam, abychom se přiznali k naší zemi, k jejím základním fundamentům, abychom se přiznali k českým hodnotám a českým snům. Jedeme se pokusit zvrátit výprodej té nejkrásnější země světa. Jedeme tam, aby našim vnoučatům zbylo víc, než jen to, že sice nebudou nic vlastnit, ale budou šťastní. Kdo tam přijede, tak říká celému světu, že to ještě nevzdal, že se s ním dá v budoucnu počítat, že se nebojí práce a je připraven pomoci při obnově.

Stejně jako jsem psal loni v září – je jedno, kdo nás svolal, nejedeme tam kvůli němu. Jedeme tam kvůli svým dětem a naší budoucnosti.

Jindru jsem podpořil, ne proto, že je předseda politické strany, ale protože to prostě umí zorganizovat tak jak se to organizovat má. Protože má představu, jak se takové věci dělají, jak to má vyznít a kam to má dál směřovat. Protože má vytvořenou podpůrnou strukturu ve které lidí přibývá a neubývá… a má je v celé republice. Podpořil jsem ho, protože jeho tým umí sehnat půl milionu letáků, umí zařídit desetitisíce a statisíce shlédnutí na fejsbůku, umí koordinovat autobusy a dělat tisíce dalších drobných prací, které nikdo nevidí, ale bez kterých to nejde. Tímhle se sobotní demonstrace liší od těch předchozích. Kromě srdíčka je v tom i práce.

Nevím, jestli bude v sobotu navrtán nový pramen energie a vzájemnosti, tak jak to bylo loni na začátku září. Ale pokud ano, je pro něj už připravena infrastruktura, aby se ta síla opravdu využila a nepřišla vniveč. Uvidíte.

Demonstrace nejsou volby… Až na ně dojde, pak se budete rozhodovat, komu to hodíte. Budete mít dost času si rozmyslet, jestli organizátor demonstrací bude umět organizovat poslanecký klub. Budete moci dumat, jestli demonstrace na Václaváku znamená i volební hlas. Ale tam ještě nejsme. Teď je zapotřebí zastavit demolici naší země. Je zapotřebí vládě ukázat, kolik nás je. Rozhoduje počet. Nic víc, nic míň. Rozhoduje fotka zaplněnosti Václaváku.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.