Co se stalo?

Bratislava 22. augusta 2022 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Facebook)

Článok z kategórie Česky

Můj dnešní článek je antitezí včerejšího. Zatímco včera jsem upozorňoval na pohled opačný tomu mému, dneska budu naopak psát o tom, co můj pohled potvrzuje. Vy, co mě nečtete dlouhodobě, tak vězte, že je to můj způsob, jak se dobrat pravdy. Když nemám dost informací, představuju si celou řadu variant. Ideálně takových, které si i protiřečí. Jsem tak vždycky blízko správnému řešení, jen nevím kterému. Výhodou je, že nejsem otrokem žádné své představy, mohu bez zábran mluvit o svých vlastních chybách a nedržet se překonaných představ

Jak je to dlouho, co nás Šafr začal zásobovat ukrajinskou propagandou o velkolepé ofenzívě na ruskem obsazený Cherson? Měsíc? Tři týdny?

Šafr samozřejmě nebyl sám, omílal nám to celý majnstrým včetně nejlepšího vojenského analytika Vojáčka, který nemá žádné vojenské vzdělání a druhého nejlepšího analytika Visingra, který ukrajinské vítězství propaguje už půl roku. Ukrajina prý pozvolna bere Rusům území a dělá to velmi šikovně. Zničila za Chersonem mosty přes Dněpr a tím pádem jsou Rusové totálně v prdeli, protože nemohou na bojiště dostávat zásoby. Ruští vojáci mají strach, důstojníci opustili svá mužstva a utekli za řeku… a každou chvíli ukrajinští gerojové vyrazí kupředu a zřejmě se na Dněpru nezastaví, z chodu ho přeletí a hned osvobodí Krym, protože ukrajinské rakety zasáhly jeden železniční most někde u Melitolopolu. Vynechal jsem něco?

Vynechal… že mají Rusové přes Dněpr postavené pontonové mosty, sice se mluví o jednom, ale vsadím se, že jich bude několik a možná i několik desítek…

A ejhle… včera muselo i Šafrovo fórum přiznat, že Rusové útočí směrem na Nikolajev a že mají (částečný) úspěch. Já tomu samozřejmě nerozumím, nejsem ani Vojáček ani Visingr a už vůbec nejsem Jandourek a Hovorková, ale tak nějak mi utkvělo, že se jedná o stejné bojiště, kde hrdinní Ukrajinci všechny ruské jednotky odřízli a teď je ničí. Není to náhodou přesně tam, kde Rusové nemohou svoje jednotky zásobovat, odkud už dávno utekli ruští důstojníci a kde Ukrajina co nevidět slavně zvítězí?

Když už i Šafr musel velmi nerad potvrdit tiskovou zprávu ČTK o ruském postupu, tak to zřejmě bude docela slušný vojenský pokrok, protože jinak Ukrajinci ve své večerní svodce zpráv z bojiště vždycky nepřítele přece odrazí a zvítězí. Navíc to není jediné místo, kde Rusové zahájili ofenzívu. I na Donbase prý leckde přituhuje a střílí se jako u Verdunu. Ukrajinské město Ňu Jork, neboli Novgorodskoje je pod útokem ze dvou stran.

Tak si to vezměte… Rusové jsou u Chersonu odříznuti, ztratili strategickou iniciativu, jsou nuceni reagovat na ukrajinské kroky (takhle to říkaly britské instituty války, co nikdy nelžou), nemohou zásobovat svoje jednotky, utekly jim všechny vyšší šarže, mosty jsou nepoužitelné, Ukrajinští vojáci už už vyrážejí do mohutného útoku, protože jsou vycvičeni a vyzbrojeni v Británii….

A najednou… ze dne na den, bez jakéhokoliv mezičasu… bum, není to obr Koloděj, je to princ Jasoň.

To je také moje odpověď Marianu Kechlibarovi na ty „bezprecedentní ruské ztráty a další ruské problémy“. Já v ně prostě nevěřím, ani kdyby se web ORYX uOSINToval. Když člověk měsíc poslouchal propagandistické sračky o tom, jak bude okupovaný Cherson brzy osvobozen a co všechno pro to Ukrajina už udělala… a pak je to najednou ze dne na den jinak, tak to člověka vysloveně nutí hledat si jiná vysvětlení.

Když se měsíc mluví o ukrajinské ofenzívě a pak je z ní naráz ruská ofenzíva, tak to člověku fakt nepřidá na důvěře v systém a v západní demokracii. Nepřidá to důvěře ani všem těm Vojáčkům a Visingrům, ani britským expertům, kteří ještě před dvěma dny mluvili o tom, jak jsou Ruské jednotky demoralizované a v troskách.

Vysloveně mě to nutí vymýšlet si jiná vysvětlení… Jako třeba, že Rusové Ukrajinu prostě melou pěkně pomalu, ale jistě…, že vůbec nejde o obsazení ukrajinského území, ale jde o to Ukrajince nutit plýtvat životy v dělostřelecké palbě a zadlužit se u Západu na tisíc let. Že válka na Donbasu je jen malá část té skutečné války proti americké hegemonii a že jsme ještě zdaleka neviděli všechno a ještě toho hodně zažijeme na vlastní kůži. Nevím to jistě, jen vím stále spolehlivěji, že naše mééédia lžou jako když tiskne.

Jak mám mít důvěru, že Západ má tuto válku pod kontrolou, když se ukrajinské ofenzívy mění v ruské a nikomu to nepřijde divné?

Navíc jsem teď zaslechl, že Británie i USA vydali jakési prohlášení, že (ruské) ostřelování záporožské jaderné elektrárny je může donutit aktivovat článek 5 NATO… Také jsem zaslechl, že na hranicích s Ukrajinou Rusové soustředili nově víc sil, než tam bylo v únoru. Fakt jako jsme všichni kousek od vítězství nad jadernou velmocí a brzy budeme vyvážet z ruského území jaderný materiál, protože se to rozpadne na různé warlordostány? Já bych řekl, že jsme mnohem blíž přímému angažmá NATO na Ukrajině a jadernému armagedonu, než rozpadu Ruska. A pokud budou ceny energií stále takhle vysoké, tak brzy bude nějaký ruský gubernátor bačovat v Praze za potlesku vděčných Pražanů.

Putinův pokerface je pořád stejný… pokud je Rusko v háji, tak to tedy na Vladimírkovi není vůbec poznat. Ale tady na Západě nám nějak stoupá panika a přibývají stále nebezpečnější pokusy to celé nějak uhrát. Včetně keců o tom, jak si Rusové sami ostřelují elektrárnu, aby se našel důvod tam dodávat ještě víc zbraní, protože Rusové sice padají volným pádem, ale bez západních zbraní za mnoho a mnoho miliard dolarů by zřejmě padat přestali a vyletěli by nahoru.

Vždycky, když se Rusům začalo dařit, tak se schválilo další vojenské vybavení ze Západu. Proč, když Rusko tak strašně prohrává? Teď se má posílat další… to znamená, že Rusům se zase začíná dařit a zase vytáhlo nějakou kartu, kterou tady nikdo neočekával. Ukrajina je před vítězstvím, ale potřebuje na něj ještě desetkrát tolik zbraní a stokrát tolik peněz. A od nás se čeká, že k porážce jaderné velmoci přispějeme snížením teploty na hajzlu a nošením dvou svetrů. Rady, jak ušetřit za teplo a jak se mýt žínkou, to mě má jako přesvědčit, že je vše na dobré cestě?

Strašně rád bych věřil v západní vítězství, ale fakt mi to nejde. K mé demoralizaci hodně přispívá Šafr, Kmenta a Lukačevič…a samozřejmě náš ukrajinský premiér Petro Igorovič Fialenko. Ta ruská ofenzíva na Nikolajev mi také moc nepomohla. Z mého pohledu to vypadá, že si ruská armáda udělala měsíční operační pauzu a během ní nám připravovala nová nečekaná překvapení, která brzy vyhřeznou…

Ale jsem jen Vidlák z vesnice. Možná tomu jen nerozumím. Klidně si zítra budu představovat zase jinou variantu vývoje.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.