Co je a co není

Praha 18. septembra 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:TASR-Barbora Vizváryová)

Demonstrace skončila, bezprostřední a emotivní dojmy vyprchaly, henty internety jsou zaplavené fotkami shora, zdola, zevnitř i zvenku, příslušníci a přisluhovači naší vlády se ozvali a také zhodnotili situaci, tož se na věc podívejme trochu s odstupem a možná i s trochou nadhledu. Pojďme si říct, co doopravdy je… a co doopravdy není

Na první dobrou bych řekl, že svým způsobem všichni máme, co jsme přece vždycky chtěli.

Chtěli jsme, aby chodili mladší lidi? Tak chodí. Tentokrát už demonstrace vypadala jako setkání širokých rodin. Lidé začali brát sebou svoje děti… (mimo jiné také proto, že demonstrace jsou bezpečné a nějaká bitka, při které by vnouček přišel k úhoně, ta je hodně nepravděpodobná. Chtěli jsme, aby to bralo za srdce? Potvrzuji i s razítkem. Atmosféra byla zase lepší než minule.

Chtěli jsme spojování? Z pódia hovořili Matěj Gregor, Klára Samková, Jaroslav Foldyna, Bohumír Dufek, Ondra Dostál… i nějaký Vidlák… Pokud vím, žádný z jmenovaných není v PRO a ani se k tomu nechystají. V davu byl stánek Svobodných, zahlédl jsem Miroslava Ševčíka za Trikoloru, Jiřího Skalického za Národní radu obnovy, prý byli viděni i někteří poslanci za ANO a tihle všichni si tam měli s kým podávat ruce.

Není snadné stavět mosty, ale jestli si někdo myslí, že přes Foldynu netečou signály od Rajchla k Okamurovi a zpět, tak rozhodně tečou. Zatím si kluci nepadají do náruče, protože mají spoustu důvodů k ostražitosti, ale „horká linka“ už existuje. To samé platí pro Trikoloru, která se spojila s SPD a samozřejmě i pro Svobodné.

Chtěli jsme pluralitu názorů? Na pódiu zazněla slova o ukotvení v západních strukturách, zazněla slova o jejich podmínečném opuštění, zazněla slova o novém středoevropském prostoru, který nahradí EU a Klára Samková sklidila bouřlivý potlesk, kdy řekla, že nechce být součástí Západu a požaduje aby byl Fiala vynesen v zubech a postaven před soud. Já mluvil (jako obvykle) o ekonomických tématech a představil jsem svojí agendu pro příští měsíce – pět jednoduchých a snadno zapamatovatelných požadavků.

Tohle všechno zaznělo na jednom pódiu. A mnoho dalšího. Pamatuju si, jak loni Láďa Vrábel bděl nad tím, co budou řečníci říkat. Bděl nad tím, co se říkat může a co nemůže… Teď nic. Když to tak vezmu, PRO samo sebe deklarovalo jako pravicovou stranu, která se cítí být součástí Západu… a Foldyna zároveň jinými slovy říkal „volte SPD,“ my chceme opustit EU co nejdřív a na nějaký Západ zvysoka sereme. Na jednom pódiu bylo obojí!

Nechci bojovat proti líbodémo tím, že si na alternativě uděláme stejnou cenzuru a stejnou nenávist ke všemu, v čem se byť jen trošičku lišíme. Jen s opačným znaménkem.

Když jsem si povídal s lidmi pod pódiem, tak tam létalo ještě mnohem širší názorové spektrum. Spojuje nás shodný postoj k vládě Petra Fialy a celé Pětidemolici. A pak budou muset být volby, protože podle stávajícího rozdělení parlamentních i neparlamentních názorů to prostě už nejde. Není jak.

Chtěli jsme strany, které nepodvádějí voliče? Chtěli jsme strany, které neskrývají svou orientaci a nenechávají si ta nejzásadnější prohlášení až po volbách? Tak je máme. PRO jasně deklarovala, co chce dělat, jak to chce dělat a kde chce stát. Všichni jsme to slyšeli. Některé to přisympatizuje blíž a některé to odsympatizuje kousek dál. Ale křičet, že nikdy PRO nebudu volit, to má asi stejný význam, jako když se tu mluvilo o tom, že za covidový teror už nikdy nebudeme volit Babiše. A pak jsme mu to v prezidentských volbách docela hojně házeli. Menší zlo… prostě zbyl a byl přijatelnější než Petr Pavel.

Jak budou vypadat preference PRO před volbami, to bude záležet, kdo všechno postaví kandidátku a kdo na ní bude. Pak teprve bude mít smysl řešit, kdo má sympatičtější program, kdo má peníze na kampaň a kdo má dostatek spolupracovníků… Zřejmě také budou všechna volební témata mnohem naléhavější než dnes.

Tohle všechno dozrálo v posledních dnech či týdnech a v sobotu jsme to sklidili. Trvalo to a nešlo to lépe, protože se nenašel nikdo, kdo by to lépe udělal. A nebudu zakrývat, že jsme si přáli větší úrodu. Ale naše alternativní hektary zatím větší výnosy nedávají. Potřetí jsme si potvrdili, jak daleko dosáhne svolávací zvon Jindry Rajchla a celá řada dalších demonstračních pokusů ukázala, že zvon zvaný Rajchl má v Kotlince nejsilnější hlas.

Co naopak není? Není bezbřehá důvěra. Vše je nutno odpracovat. Český člověk si za posledních čtyři sta let odvykl věřit na zázraky. Není žádná šance, že by pravdomluvná média ubrala ze svého aktivismu. Zřejmě není šance na nějakou zkratku, která by nám cestu k budoucnosti usnadnila a je pravděpodobné, že si ještě lecčímž projdeme.

Myslím, že v příštích týdnech budeme všichni vstřebávat realitu. Jak tu politickou… mimoparlamentní i parlamentní, tak tu hospodářskou. Něco mi říká, že i agenda našeho Péti pomalu dochází svého naplnění a všechny jejich představy o naší pozici na Západě se v této zimě vyjeví. Za čtrnáct dní se uvidí, jak dopadly volby na Slovensku. Během podzimu to nebudou jediné volby.

Cena ropy se blíží ke sto dolarům za barel a nějaký cenový strop už nikoho nezajímá… Všechny problémy světa zůstaly, válka zůstala, eskalace jede. Čeká nás hodně práce…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.