Co dělí ČR od trumpovské revoluce

Praha 22. novembra 2024 (HSP/Petrhampl/Foto:TASR/AP-Chris Szagola)

V minulém a předminulém příspěvku jsem se věnoval americké politice a třídní struktuře. Pokusil jsem se ukázat, že v posledních týdnech vidíme důsledky mocenské změny, která proběhla v předcházejících letech. Že to není totální mocenská změna, ale posun (řekněme, že liberálové klesli z 80% na 55%). Pokusil jsem se také zchladit naivní představy nad tím, že Američané už měli čehosi dost. Lidová nespokojenost nepřináší politické změny stejně jako vyvýšeniny a zákruty řek nevyhrávají bitvy. Musí se najít ještě nějaká armáda, která v tom prostředí vybojuje bitvu. A musí se najít generál, který těch vyvýšenin dokáže využít. Právě tak se v boji o politickou moc musí najít někdo, kdo využije lidových nálad

Zmínil jsem také, že hlavní americká změna nespočívá v tom, že by se změnila tamní třídní struktura. Jde o to, že se podařilo sestavit novou mocenskou koalici, jejímiž nejviditelnějšími představiteli jsou průmysloví magnáti a dělnická třída, ale do níž jsou začleněny i další skupiny. Mladí technici, specifické skupiny vzdělanců, velká část evangelikálů (křesťanských fundamentalistů), část bezpečnostních složek a další. Petr Drulák správně upozorňuje na angažovanost některých frakcí deep state.

Taková koalice se neposkládá sama. Někdo nad ní musí přemýšlet. Někdo musí být v kontaktu s výraznými představiteli nejrůznějších skupin. Někdo musí uvažovat, které požadavky které skupiny akceptovat a které ignorovat. Tuhle práci zcela jistě neodvedl Donald Trump. Pochopit něco takového zjevně přesahuje jeho možnosti a nejspíš ho to ani nezajímá. Odstartoval to před rokem 2016 Steve Bannon a po něm pracovali další. Mnoho z těch jmen ani neznáme.

Roli hrály i skupiny, jejichž energie byla využita, ale plnými členy vítězné koalice nejsou. Nejvýraznějším příkladem jsou konspirační teoretici. Podpořili Trumpovo tažení, jak jenom mohli a nedostali nic. Trumpova vláda je vládou technologického optimismu a to se bude týkat i medicínských technologií.

Pro nás je ovšem mnohem zajímavější otázka, do jaké míry to je replikovatelné v Českém prostředí. Případně jak tím bude naše prostředí ovlivněno.

Připomínám, že mnohem víc zjištění a úvah na toto téma je na mém blogu Druhý pohled, který fakticky nahrazuje další knihu. Píšu pro pár set platících odběratelů, kteří na měsíčním poplatku zaplatí o něco méně, než by dali jednou ročně za knihu, a dostávají za to každý den pár minut čtení. Myšlenky neurovnané, jak se rodí, jak narážím na další fakta a inspirativní pohledy. Včetně toho, co by se do knihy nedostalo.

Nicméně k těm otázkám.

Vyplývají z toho změny v České republice? Nevyplývají. V rámci západního civilizačního okruhu pořád ještě platí, že každá národní společnost se chová trochu jinak a každá národní mocenská elita je specifická. Navzdory kontaktům, propojení a globálním trendům. Navzdory tomu, že ti lidé pracují ve stejných korporacích nebo pro neziskovky.

Trump slibuje změny v Americe. Neslibuje změny u nás. Bude usilovat, aby v Americe bylo méně dětí a mladých lidí mrzačeno tzv. změnami pohlaví, ale nemá důvod řešit české děti. Bude usilovat o vybudování amerického výrobního sektoru, ale nemá důvod řešit český výrobní sektor. Leda jako konkurenta. Bude se snažit obnovit svobodu projevu, ale nebude řešit míru svobody v České republice. Nemá důvod financovat válku s Ruskem, ale nebude bránit české vládě, aby na to utratila peníze určené na důchody. Možná zmizí finanční podpora z amerického vládního fondu National Endowment for Democracy.

Druhá otázka. Je možné poskládat podobnou koalici sociálních vrstev i u nás? Možné to samozřejmě je, ovšem o něco komplikovanější.

• Jsme menší země s početně maličkou dělnickou třídou. Je tu velmi málo firem, které nejsou servisními organizacemi globálních korporací.
• Je tu hodně Trumpů, kteří by rádi pronášeli silná slova a neztráceli by čas přemýšlením. Někteří z nich skutečně dostanou poslaneckých mandátů. Je tu Pavel Tykač zjevně projevující ochotu se do nadějného projektu zapojit. Jenže tu jaksi chybí lidé ochotní to odpracovat.
• Chybí dialog mezi bublinami. Kdy se naposledy stalo, že by o nějaké ekonomické otázce společně diskutovali Ilona Švihlíková a lidé z Institutu Václava Klause? Bubliny se prostě ignorují.
• Opozice je zmítána dětinsky naivními představami, konspiračními teoriemi a destruktivní ideologií minimálního státu. Což by nevadilo, kdyby někde v pozadí soustředěně pracovalo pár racionálních mozků. Jenže nepracuje.

To všechno situaci komplikuje, ovšem nečiní změnu nemožnou.

A velmi podstatná otázka na závěr. Bude úsilí o mocenskou změnu probíhat cestou hnutí úplně zvenku nebo postupným posunem uvnitř ANO? Popravdě, kdyby se já osobně chtěl politicky angažovat (což nechci), vstoupil bych do ANO, a snažil bych se posílit nacionalistický proud. Z mocenského hlediska to dává větší smysl než zakládat nové subjekty a sestavovat další společné kandidátky.

Ale uznávám, že zatímco prognózy společenských trendů mi celkem vycházejí, ohledně hodnocení jednotlivých politiků a stran se často mýlím.

Petr Hampl

Článok pôvodne vyšiel na portáli Petrhampl.