Bratislava 4. januára 2022 (HSP/Idnes/Foto:Pixabay)
Článok z kategórie Česky
Všeci se stěžuju, že ten rok nestal za nic. Ja si myslim, že byzme se neměli stěžovat. Dostali zme přesně to, co si zaslužime. Jak řikal velky vudce německeho naroda Erich Honecker – každemu, co mu patři
Byl to fajny rok, bo zme se mohli v mnohem poučit. Na počatku zme ještě netušili, že vlada je schopna přebijat jeden nesmysel druhym. Enem namatku – roušky bylo třeba vlastnoručně ušit. Pak byly špatne a bylo třeba se kupit ty činske. Pak aji to bylo malo a pitomci si davali na pysk roušky dvě. A když si poslušně nalepili na pysk haderky dvě, vlada řekla, že to je tež zbytečne a že jedině učinny je ten přistroj, kery do te doby použivali autolakyrnici. Že ani jeden nesmysl neměl na šiřeni jakehosik viru žaden vliv, vi dneska všeci, ale ti hlupi to furt obhajuju. Jak kdyby netušili, že na nas vlada zkušala Bidrmanovu metodyku – v tomto připadě bod č.8.
Zatimco vlada prosazovala svoje nesmyslne požadavky, odjel sem do jedne bananove republiky, kde mimo dosah celosvětove debilizace bylo možne v klidu baru Don Pepé psat druhy dil koronopodfucku. Je radost psat taku knižku, když znate Birdmanovu taktyku a těšite se na dalši kroky organyzatoru biologicke valky, kera okolo nas zuři už třetim rokem.
Navic pohled zvenku dava možnost odstupu od domacich udalosti, a tak sem už na počatku unora mohl napsat text Don Babiš skončil:
“Už nemusime čekat na řijnove volby. Už to vime dneska. Don Babiš jako vudce vlady skončil. Prohral chybama vlastnima, aji natlakem zvenči, bo už jim neni potřebny, svuj ukol splnil, ekonomiku a lidi přiškrtil, stat gigantycky zadlužil. Mouřenin poslužil, mouřenin može jit. Ať si o Andym myslim cokoliv, tento vyvoj neni dobry. Prohrali zme všeci.”
Z tepla bananoveho statu sem se přesunul do relatyvni svobody Podkarpatske Rusi, kde v době, kdy u nas zakazovali vystrčit frňak z okresa, všecko v ramci probihajici biologicke valky fungovalo relatyvně normalně. A tak sem na břehu te řeky, co dostala jmeno podle užovek a podle řeky se pak pojmenovalo aji hlavni město teto starobyle maďarske země, mohl v klidu v kavarně dat 3K – kafe, koňak a kaljan a napsat nasledujici slova:
“Když uřady omezi svobodny pohyb nemocneho, pak se temu řika karantena nebo izolace. Když uřady omezi svobodny pohyb jednotlivca, musi to zduvodnit jakymsik zakonem, řika se temu omezeni osobni svobody, lidově kryminal. No a když uřady omezi svobodny pohyb velke skupině osob, nebo dokonce drtive většině osob, řika se temu totalita neboli dyktatura.”Každa totalita može fungovat tak dluho, dokud su lidi v kriminale. U nas su v kriminale skoro všeci – bo skoro každy ma na krku kriminal zvany hypoteka, lizink, pujčka. A kdo je v kriminale, nemože protestovat. Takže se nedalo divit, že vlada, jejiž lid neprotestuje, pokračovala salamovu metodu dal a dal a poprve od konce druhe světove valky zavedla na našem uzemi segregačni zakony aparteidu. Všecko, co jsme popsali v koronopodfucku, se plnilo tempem nevidanym a vlada se nestyděla zavaďat to, co ještě před paru tydňama sama označovala za houksy, fejkňuzy a udavači z minysterstva vnitřku za to mazali weby a fejsbučkove profily.
Tuž zajel sem se podivat za Štefanem Banderu, abych zjistil, jak se robi ten odboj. Bandera je pro jedny vlastenec, pro druhe vrah. To už tak na světě chodi. Prošel sem cele to jeho muzeum na uzemi vychodni Galicie, ale zjistil sem, že robit taky odboj v době hypotek je marne.
A tak sem se vratil do vlasti, kde se mezitym začali všeci předhaňat v tym, kdo si necha dřiv pichnut jakesik jedy o kerych se nevi, co za par let s člověkem zrobi, a diky temu mu bude laskavě dovolene podivat se na Balaton nebo do Jugošky.
Je smutne, že lidi su ochotni robit take věci.
Opichat sem se nenechal a ve zbytku roku sem navštivil Albanyju, Srbsko, Maďarsko, Doněcku oblast a několik dalšich statu, kere ještě su normalni.
Takže – byl to fajny rok. Nemožeme se stěžovat. Bo ten rok 22 vypada, že bude podstatně horši. Apartheid trva, viru je uplně jedno, jestli mate štvrtu nebo sedmu davku a podle všeckeho se v susednim statě na přelomu ledna a unora chysta krvava valka. Je sice pěkne, že Jarek Bašta piše, že se mocnosti dohodly, že jaderne zbraně zatim použite nebudu. Ale nekonečne vlaky s tankama, kere sem v prosincu viděl, jak se vali ze Zapadu přes slovensko-ukrajinsku hranicu, nevěsti nic dobreho. Bo pomoci stovek tanku se obranna valka nevede…
Tuž hlavu vzhuru!
Ladik Větvička
Článok pôvodne vyšiel na portáli idnes.cz