V Texasu začala místní „domobrana“ vytlačovat od hranic federální jednotky, které podle nich nedostatečně brání migraci. Problém s imigranty zaplňuje v USA veřejný prostor mnohonásobně víc než celá Ukrajina a dokonce i naprosto sluníčkářská města jako New York začínají varovat, že nejsou schopny nápor migrantů nijak absorbovat. A to se prosím bavíme o zemi, která vznikla z imigrace.

John Kirby teď oznámil, že americká pomoc Ukrajině se zcela zastavila. Říkal to, jako by mluvil o nákupu v supermarketu. Nebrečel, nelomil rukama, že zlí orkové teď budou postupovat vpřed… Byl vlastně nechutně věcný. Američané už prostě mají jiné starosti. Rudé moře, pásmo Gazy, Libanon, Izrael…

Na Taiwanu probíhají prezidentské volby, ve kterých má šanci na vítězství kandidát Kuomintangu, který chce opětovné sjednocení s Čínou. Peking ho samozřejmě mohutně podporuje, což mi přijde jako dobrá haluz. Kuomintang s čínskými komunisty bojoval, Kuomintang byl vytlačen na Taiwan… aby se nakonec vlastně docela dobře domluvili.

Ať se člověk podívá, kam se podívá, všude berou situaci do vlastních rukou nějací místní. Velké struktury a velké instituce přestávají fungovat a hlavně přestávají budit respekt. Jemenci se nijak neobávají americké pomsty. Íránci si klidně zabaví tanker, protože jim před rokem Američané také zabavili tanker. Texasané přestávají spoléhat na federální vládu… hele, kam zmizela EU? Od Nového roku jsou tam v Bruseli nějak zticha… a nebo blouzní tak moc, že už to novináři ani nevysílají.

To selhání západních integrací je stále viditelnější. Ano, můžete vyrábět impérium a postupně rozpustit jednotlivé národy v tavícím kotli. Ale sakra, těm národům to musí přinést nějaký benefit. Žít pod PAX Roma musí být prostě výhodnější, výdělečnější a bezpečnější než žít obklopeni mořem nepřátel. Teď se to nějak otáčí.

Už nejsme unipolární americký svět… chtělo by se zakřičet hurá, ale podívejte se v čem žijeme. Jsme zase obklopeni mořem nepřátel, kteří v Západu už nevidí nic jiného než kořist. Limes Romanus už je prolomen, města jsou ještě bohatá a vlastně nebráněná… situace se všude zhoršuje tak, že místní ztrácejí trpělivost i víru, že jejich problémy někdo vyřeší. A začínají je řešit sami. Tím, co mají k dispozici. Svým rozumem, svými možnostmi… i svými zbraněmi.

Vyspělá globalizace nad tím tak maximálně může lítat vrtulníkem a monitorovat situaci, kterou už nemá pod kontrolou.

Jak daleko jsme od chvíle, kdy si ve Francii nějaký imám řekne, že přišla ta pravá chvíle, aby se stal emírem ve vlastním státě? Všechno už má. Oddané obyvatelstvo, domobranu, peníze… nikdo nevíme, kolik zbraní Francouzi odlifrovali ke zničení na východní frontu… Nebo to dřív začne v Británii? Jak to mají v tom Holandsku? Na Belgii se neptám, to je už dávno zhroucený stát. Sice nejúspěšnější zhroucený stát, ale prostě zhroucený.

Ať se člověk podívá, kam se podívá, všude se to emancipuje. Všude vznikají zkušenosti, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Ale také se všude ukazuje, že se na koleni dá takřka zadarmo konkurovat všem těm evropským hodnotám. Poslední video, co jsme s Petrou a klukama udělali a s Ivanem Smetanou rozšířili, nasbíralo přes sedm set tisíc shlédnutí. Předběhlo i Kazmu s jeho házením peněz z vrtulníku. Ano, je za tím kupa práce, ale nepotřebovali jsme žádné televizní studio ani střižnu. A to prosím píšu o politice… nemuseli jsme tam dát žádný hluboký výstřih nějaké sexbomby, nemuseli jsme se bavit o nakupování a infantilních blbostech.

Já nevím, jak dopadnou německé protesty. Nevím, jak to dopadne ve Spojených státech. Nevím, kolik ukrajinského území si Rusko zabere a kolik si ho z druhé strany zaberou Poláci. Nevím, jak to dopadne na Blízkém východě. Vlastně nevím, jestli nebudeme nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy Američan měl dost sil i autority si celosvětově vynutit poslušnost.

Ale zřetelně vidím, že lokální snahy jsou v řešení problémů úspěšnější než ty globální. Zřetelně vidím, jak slábne cokoliv, co se vymyslí v Bruseli, ale i ve Strakovce. Vidím, jak je to neefektivní a jak to situaci celkem spolehlivě zhoršuje. Stále více lidí chápe, že jsou v tom sami a celá ta občanská společnost, která se tu třicet let budovala, jim k ničemu není a nijak jejich problémy nezmírní. A tak stavějí nové struktury. Jde to samozřejmě pomalu a udělá se u toho i hodně chyb. Ale když nic jiného nezbývá, je třeba stavět a je třeba se poučovat z vlastních nezdarů. Ti, kteří byli ke stavění určeni (a zvoleni), ti už nic nepostaví.

Možná tady nějaká EU zůstane. Možná Američané dál budou brázdit oceány svými letadlovými loděmi. Možná dál bude existovat OSN a Francie bude stále navenek v pořádku. Ale lokálně si bude každý dělat svoje a bude se pramálo ohlížet na rozkazy shora. Brusel či Washington začínají být daleko a Pánbůh vysoko.

Putin si troufnul, Jemenci si troufli, Tálibán si troufnul, Iráčané si troufají, Íránci si nepokrytě dovolují, Bašár Asad se nesklonil… a všichni to ustáli. Už nejsme impérium, už jsme kořist. Už se nebráníme dohromady. Impérium už na to nemá, už jen stahuje zbytky bohatství do Říma a opouští provincie. Chudáci místní jsou obíráni dvakrát. Co měli, to si berou sebou ustupující legie a co zbývá, na to se třesou barbaři, pro které je to ještě dost dobré. V mnoha případech je obyvatelstvo bude dokonce vítat, protože je budou méně utlačovat.

Ne, ještě to nastat nemusí. Ale trend je zřetelný. Když musíte brát věci do vlastních rukou, tak to jinak dopadnout nemůže. Ostatně… proč je u nás tolik vlastníků zbraní? Instinktivně cítí, že není daleko doba, kdy je policie fakt neubrání a místo armády budeme mít stíhačky. Instinktivně cítí, že sice na státní struktury budou hodně platit, ale málo dostanou.

Nechtěl bych být ve Fialově kůži. Vsadil na impérium, které ho teď opouští…

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli vidlakovykydy.