Anatomie svobody, aneb v životě máme výběr

Bratislava 6. septembra 2022 (HSP/sichtarova.blog.idnes/Foto:Facebook)

Poslední roky se nemáme zrovna nejlíp. Nejdříve jsme byli zavřeni během pandemie doma, jen co skončily lockdowny, přišla nejprve inflace, která nyní dosahuje 17,5 %, pak se ještě přidalo zdražování energií o desítky procent

Možná máte pocit, že nás stíhá pohroma za pohromou. Něco jako „Deset ran egyptských“. Ale tvrdím, že to tak není.

Nestíhají nás žádné nečekané rány, žádná nepřízeň osudu. Dostáváme jako lidstvo přesně to, co jsme si objednali. Máme jako občané to, co jsme si zvolili a chtěli. Ano, je to kruté, že i ten, kdo si nic z toho neobjednal a nezvolil ve volbách a dopředu věděl, k čemu směřujeme, teď platí se všemi ostatními za objednávky většinové společnosti. Ale tak demokracie prostě funguje. Máme, co si zvolí většina.

Některá opatření, která byla učiněna během pandemie, víc uškodila, než pomohla. Dnes zdravotnictví nemá peníze na léčbu vážných nemocí, protože byly promrhány na nesmyslná anticovidová placeba.

Obrovská inflace, kterou máme, je jen přímým a předvídatelným důsledkem toho, že 14 let jsme jako svět o závod tiskli peníze v rámci naivní představy, že poprvé v historii to vyjde a poprvé v historii tisk peněz nějakým zázrakem nebude inflační.

Neskutečně drahé energie jsou jen přímým důsledkem jednak tisku peněz, jednak Green Dealu. Tedy toho, po čem davy volaly – jednak rozdávat peníze, jednak mít obnovitelné a nemít tradiční zdroje energie. Green Deal si voliči objednali, tedy ho mají.

A co tu máme dál? Aha. Dluhová krize. Tu tady ještě nemáme. Ale tu tady mít budeme.

• Stejně tak, jako jsem roky před roky inflací ukazovala, že už tu je v cenách nemovitostí i akcií, jenom ji politici odmítali vidět,
• stejně jako jsem od počátku Green Dealu ukazovala, že jde o vědomou popravu evropské energie a průmyslu a životní úrovně,
• stejně, jako jsem od roku 2008 ukazovala, že tisk peněz se provalí v úplně atypické technokratické krizi, jaká tady sto let nebyla, a která vzejde pouze a jen z nerozumného chování států,

tak taky dneska úplně stejně ukazuju prstem do budoucnosti na dluhovou krizi, která postihne Evropu. Již dneska je zřetelně vidět, to bude další ze série ran, jenom masy ji opět odmítají vidět a objednávají si další a další zadlužování.

Všechno to, čemu čelíme, má jediného jmenovatele. Je jím víra, že osvícený stát vše vyřeší. Že natiskne peníze, uvalí lockdowny, zvýší dluh, zastropuje ceny energií – a bude dobře. A přitom každá z těch jednotlivostí je nikoliv řešením, ale samotnou PŘÍČINOU našich problémů. Příčiny problémů vydáváme za jejich řešení a voláme po dalších, která mají být pro lid ta nejlepší.

Důvod ekonomického úpadku a nemocné společnosti je jediný: Je to víra, že na bohatství, štěstí a zdraví máme nárok bez vlastní zásluhy a že náš život může lépe řídit někdo jiný než my sami. Že náš život je nalajnován osvíceným státem, diktátorem, odborníkem, společenskými dohodami, od dětství naučenými programy.

Naše civilizační bolest je dána vírou, že jen stát či někdo jiný vně nás může rozhodnout, kdy a kde se budeme rodit, co budeme jíst, jak se budeme modlit, za koho budeme bojovat, koho a jak budeme milovat, jak a kde budeme umírat.

A to je ten nejtragičtější omyl většiny jednotlivců i celé společnosti.

Vězte, že v životě máme na výběr.

Markéta Šichtařová

Článok pôvodne vyšiel na portáli sichtarova.blog.idnes.