Aby vůbec někdo zbyl…

Praha 28. júna 2023 (HSP/Vidlakovykydy/Foto:Facebook/Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky)

Můj dnešní článek je antitezí včerejšího. Ne proto, že bych změnil názor. Všechno, co jsem řekl včera, to si myslím i dneska. Ale vzpomněl jsem si na jeden z prvních článků, který jsem napsal na Vidlákových kydech. Tenkrát jsem se velmi ironicky a jízlivě ptal svého včerejšího mentora a učitele blogera Vlka, jestli mu někdo vůbec zbyl. Vlk tehdy napsal celou sérii článků, kterými tepal do lídrů naší politické scény. Ke každému měl spoustu (oprávněných) výhrad, každý měl dostatečný vroubek, za který si zasloužil, být nezvolen. Já jsem se ho ptal, jestli vůbec někdo zbyl, aby hentu politiku alespoň někdo dělal

Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem se ve svém článku ptal, proč hnutí ANO schválí i svými hlasy onu obrannou dohodu s USA, když to pro něj nejspíš bude čistá ztráta na voličích. Článek měl poměrně velký dosah a všude, kde ho přetiskli, to bylo jak přes kopírák. Prakticky nikdo se Andreje Babiše nezastal. Já vím, jsme určitá sociální bublina – věční kverulanti, věčně v opozici, pravidelně dehonestováni, označováni za zrádce a kolaboranty. Ale přesto… málokdy se stane, že má můj článek tak jednostrannou odezvu.

Hele, zbyl nám vůbec někdo?

Když píšu o Rajchlovi, vždycky se najde dost těch, kteří mě přesvědčují, že není tou pravou opozicí. Nedá se mu věřit, nechce odejít z EU, nechce odejít z NATO, pryč s ním.

Když píšu o Okamurovi, je to dost podobné. SPD vyhovuje stav tak, jak je. Mají své jisté, nechtějí žádnou odpovědnost, Samuraj se vlastně ani nesnaží vyhrát. Vyhovuje mu protestní agenda, ale nic jiného z toho neplyne.

Když píšu o Trikolóře, tak se v komentářích okamžitě objeví, že už nemají žádné peníze, zradili své spojence, teď se museli dát k SPD, protože jim nic jiného nezbývá…

To samé platí pro KSČM. Jsou už přestárlí, protestní agendu jim přebral Okamura, nejsou pořádně slyšet a vlastně není moc jasné, co chtějí.

Malé straničky toho také nejsou ušetřeny… nemají koaliční potenciál, jsou stranou jednoho muže, atd, atd.

Babiš je také jen šestým členem pětikolky, do EU dosadil Jourovou, která se zabývá cenzurními zákony, v mnoha případech také není autentickou opozicí, je málo proruský a moc proamerický…

Jinými slovy… kdo chce víc, nemá nic. Možná je to zákonitost, že propadl milion hlasů. Možná prostě neexistuje žádný způsob, jak tyto hlasy posbírat a udělat z nich opravdovou sílu. Protože není způsob, jak těmto voličům vyhovět… Vždycky jsem razil volbu menšího zla… ale i já jsem narazil na svůj strop. Jsou prostě věci, které nevydýchám.

Ale i když se tento postoj může jevit jako zásadový a opřený o hodnoty, bohužel nás nikam neposune. Možná to bude dobré jednou, až se všechno sesype, ale nijak nám to nepomáhá ve snaze budoucí katastrofě předejít. Volby budou až za dlouho, ale když se i pro mě začíná zužovat možnost výběru, tak je to na pováženou. Pokud by se teoreticky ukázalo, že škarohlídi mají pravdu i ohledně Jindry Rajchla, tak můžeme začít snít o nepolitické politice a velkém vzepětí lidových vrstev, které se prostě zahemží a nastane ráj. Ale ani to se nestane. To už tu bylo loni. Hemžili jsme se pěkně, ale do vytracena.

Svým dnešním článkem chci varovat vlastně i před tím, co jsem řekl včera. Abychom tak dlouho nepřebírali, až přebereme. Abychom nezjistili, že všichni byli zavrženi a nikdo nezbyl. Abychom nezjistili, že Andrej Babiš i Tomio Okamura měli pravdu, když se o naše hlasy neucházejí, protože prostě jen zjistili, že to nemá cenu. Ať udělají cokoliv, stejně je nedostanou a vlastně se ani nemusejí bát, že by je získal někdo jiný. Aby se neukázalo, že roztříštěnost milionu hlasů Alternativy je konstanta, na kterou je spolehnutí.

K čemu nám je, mít pravdu, když se ta pravda nikdy nestane silou?

Ne, nepopírám včerejší text. Jen se zamýšlím, jestli nechceme příliš a proto nedostáváme nic. Zamýšlím se, jestli vůbec někdo zbyl. Zamýšlím se, jestli vůbec někdo stojí o to, dělat pro nás politiku, protože vidí, že to nemá žádný smysl.

Pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč si může v objednací aplikaci na Vidlákových kydech zadat adresu pro zaslání knihy. Platby jsou už spárovány s aplikací. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“ Všem dárcům děkuji.

Pokud stojíte o moji knihu, prosím objednejte si ji v následujících dnech, kdy ještě budeme normálně fungovat. Mohu se zaručit, že odešlu všechny knihy, které si objednáte do 28.6.2023. Pokud si knihu objednáte později, přijde vám pravděpodobně až v srpnu. V červenci zřejmě nebudu schopen expedovat vůbec a v srpnu jen omezeně. Vše ostatní zůstává v platnosti. Každý, kdo pošle jako dar Institutu českého venkova alespoň 350,- Kč, si může vyžádat knihu v zasílací aplikaci na Kydech. Systém si váš dar pamatuje, ať byl odeslán kdykoliv.

Daniel Vidlák

Článok pôvodne vyšiel na portáli Vidlakovykydy.